Jardo, proč se jednání o tvém dalším angažmá tak protáhla?
„Samozřejmě jsem věděl, že mi smlouva letos končí, ale mým cílem byly olympijské hry a podřídil jsem jim všechno. Po olympiádě potom přišlo takové trochu mediální peklo, kdy jsem musel pořád někde být a proto jsme řešení smlouvy nechali až na dobu po mistrovství světa. Od té doby se to táhlo a když už jsme mysleli, že jsme rozhodnutí, ozvala se s nabídkou druhá strana… Chvíli to tedy trvalo, ale nakonec se nám podařilo dosáhnout podmínek, se kterými jsem maximálně spokojený.“

Silnice tě lákala, ale budeš dál jezdit na biku ….
„Silnice je pro mě nejvyšší patro cyklistiky a jako malý kluk jsem snil o vítězství na Tour de France, ale teď jsem nohama na zemi. Ale také bych si v padesáti nechtěl vyčítat, že jsem celý život jezdil biky a nezkusil si závody, na které kouká člověk půlku života v televizi. Doufám, že ještě budu mít možnost si to vyzkoušet.
Se smlouvou na horská kola jsme se brzy dostali na úroveň, se kterou jsem byl spokojený a pak jsme jen vyčkávali, jaká nabídka přijde od silničního týmu. Už jsem z toho byl trochu ve stresu a i minulý týden, kdy jsem byl lyžovat v Alpách, jsem jezdil z kopce na půl plynu. Bál jsem se, že když si něco zlomím, budu dělat příští rok pošťáka … 🙂
Byla to nejistota nemít v prosinci podepsanou smlouvu, proto to rozhodnutí přišlo. Jsem přesvědčený, že to je správná cesta. Všechny silniční týmy Specialized mají bohužel perfektní závodníky a musel bych se tam dva roky učit někde na desáté pozici. Myslím si, že i díky mým výsledkům se biky dostaly i v České republice docela vysoko a byla by škoda z nich odcházet.
Trochu mě od silnice také odradil i celý ten cirkus okolo kauzy s Lancem Armstrongem. Myslím, že to silnici hodně uškodilo a ve mě to vyvolávalo nejistotu, že vlastně nevím, do čeho jdu. Byla to další věc, která mě pomohla zůstat na horských kolech.“

Zůstat na Spešlu bylo tvojí podmínkou?
„Už před dvěma lety, kdy jsem začal být úspěšný na bikách, jsem měl řadu nabídek od jiných týmů a firem, které by pro mě bývaly byly i finančně výhodnější, ale já jsem chtěl zůstat se Specialized a myslím, že to má takhle víc závodníků, jako třeba Tom Boonen nebo Mark Cavendish. Já té značce věřím, protože je silná ve světě i v Čechách a líbí se mi jak funguje. Doufám, že se budeme navzájem posouvat ve vývoji i výkonech.
Ať už to bylo celoodpružené kolo nebo devětadvacítky, Specialized to vždycky táhnul a já jsem rád, že se na tom můžu podílet. Je to pro mě taková přidaná hodnota k tomu sportu, protože mě to zajímá a baví.“

Můžeš říct, jaké jsou tvé dlouhodobé cíle? Pokusíš se ještě nahlédnout do silniční cyklistiky?
„Cíl je teď jasnej – vyhrát v Riu. A potom můžu zkusit klidně jít do nějakého francouzského druhodiviziního týmu s tím, že bych si chtěl objet Tour de France. Ale musel bych na to mít výkonost, určitě bych to nedělal, abych po pěti dnech slezl z kola. Budu se snažit propracovat k tomu, abych za ty čtyři roky nasbíral i nějaké zkušenosti na silnici. Mohly by být třeba i ze Závodu míru, pokud se ho podaří obnovit. Budu se snažit najít odpoveď na otázku, jak by mi silnice šla a jestli bych se tam dokázal prosadit. V Riu mi bude 31 a ještě bych to mohl zkusit. Nechávám to otevřené.“